Arabský kůň je považován za nejkrásnějšího ze všech, vyniká povahoui vzhledem. Je to také nejstarší a nejčistčí plemeno, pečlivě šlechtěné po tisíciletí.
VLIV
Většina ušlechtilých koní na světě je zřejmě ovlivněna arabem. Je praotcem anglického plnokrevníka, který nad svým předkem vyniká velikostí a rychlostí, ale nemůže se mu rovnat odolností a životností.
PŮVOD
Přesné údaje o původu arabského koně neznáme. Někteří autoři se domnívají, že typ koně, z něhož se vyvinul arab, žil na Arabském poloostrově již 2500 let př. n. l. Beduini, lidé nejdůvěrněji spojení s ,,pouštním koněm", věří, že pochází z doby 3000 let př. n. l. z klisny Baz a hřebce Hoshaby. Tuto klisnu prý zkrotil ne jihu Jemenu Bax, prapravnuk Noemův. Jiná tradice vypráví, že Izmael, nevlastní bratr Izákův, chytil v poušti březí klisnu, pramatku arabů.
Nejpravděpodobnější však je, že počátek chovu koní v Arábii lze klást do 18. století př. n. l.
Arabská krev se začala šířit po světě s muslimskými výboji, podnícenými v sedmén století naší éry prorokem Mohamedem. Pod zelenou vlajkou islámu vtrhli pouštní koně přes Španělsko do Evropy.
STAVBA TĚLA
Kohoutek: Krk ladně přechází do vysokého a širokého kohoutku, nasazení na plece je zřetelné.
Tělo: Arab má krátký, lehce prohnutý hřbet, silná bedra a delší rovný kříž.
Zbarvení: Ryzáci, bělouši, hnědáci i vzácnější vraníci, to jsou převládající barvy arabů.
Ocas: Kořen ocasu je nasazen nápadně vysoko na zádi. Při pohybu je nesen obloukovitě vzhůru (prapor).
Nohy: Nohy jsou suché a čisté, bez přílišně mohutnosti holení. Šlachy jsou jasně patrné a nohy mají téměř dokonalý tvar i rozměr. Zadní nohy bývali dlouho u arabů slabší, ale u všech příslušníků plemene jsou zdravé a v pohybu uvolněné.
Hříva: Hříva i ohon jsou neibyčejně jemné, hedvábné.
Chřípí: pokožka na malém jemném chřípí je velmi jemná.
Hlava: Hlava je nezaměnitelná a nezapomenutelná. Je krátká a velmi jemná, nos je zřetelně konkávní, štičí. Nozdry jsou neobyčejně velké, stejně jako oči, široce otevřené a posazené níže než u jiných plemen. Uši jsou malé, jemné a někdy se zakřivují dovnitř. Typickým rysem je i jibbah, štíkovitá vypuklina mezi očima, která začíná u uší a končí na nosní kosti. Je v celé koňské rodině jedinečná.
Kostra: Obrysová linie araba je dána vyjímečným utvářením jeho kostry. Má 16 párů žeber, pět bederních obratlů a 16 ocasních na rozdíl od jiných plemen, která mají uspořádání 18-16-18. Tento rozdíl podmiňuje i vysoké nesení ocasu.
OSTATNÍ
Vytrvalost
Moderní arab vyniká vytrvalostí, ačkoli je vynikající i v jiných soutěžních disciplínách. Chová se po celém světě ve velkém počtu s vzácným zaujetím a dodnes má příznivý vliv na další plemena.
Životnost
Životnost araba je legendární a četné rekordy tohoto plemene ukazují pozoruhodnou vytrvalost. V devatenáctém století se často pořádaly závody na velkou vzdálenost v poušti. Mohli trvat až tři dny.
Chod
Pohyb araba se popisuje jako ,,plavání", kůň se pohybuje jako ve skoku. Arab je ohnivý a odvážný, ale má neobyčejně dobrou povahu.




