Původ: Poměrně mladé plemeno, ustáleno až na přelomu 19. a 20. století z německých selských psů nejednotného typu. V základních rasech se shoduje s ostaními evropskými ovčáky. Hlavní zásluhu na jeho vzniku má rymistr Max von Stephanitz, kterému se za pomoci dalších chovatelů podařilo stvořit nejčastěji chované plemeno světa.
Popis: Středně velký pes obdélníkového rámce, silný a dobře osvalený. Hlava suchá, velikostní úměrná k tělu, čenich silný, nosní hřbet rovný. Uši středně velké, vysoko nasazené, zašpičatělé, natočené dopředu. Oči středně velké, mandlového tvaru. Hřbet rovný, záď dlouhá, mírně spáditá. Hrudník ne příliš široký, břicho mírně vtažené. Ocas vysoko nasazený, bohatě osrstěný, dosahuje alespoň k hleznům. V klidu nesen v mírném oblouku zavěšený dolů, při vzrušení se zvedá. Srst krátká, tvrdá a hustá, na uších a na hlavě kratší. Delší srst nežádoucí. Zbarvení: Černé s pálením, vlkošedé, celočerné. Velikost: Ideální kohoutková výška u psa 62,5cm, u feny 57,5cm.
Charakteristika: Temperamentní, přitom snadnoovladatelný pes, vyrovnaný a odvážný. Nenáročný a přizpůsobivý. Velmi oddaný pánovi i jeho rodině, snášenlivý k dětem i domácím zvířatům.
Zvláštní nároky: Bezpodmínečně vyžaduje výcvik. I když je dobrým společníkem, měl by mít i odpovídající zaměstnání. Bphužel vzhledem k početnosti německých ovčáků, ne vždy uvážlivému chovu a také nevhodné výchově se mezi nimi občas vyskytnou problémoví jedinci (bázlivý, agresivní a pod).
Užití: Univerzální pracovní pes, používaný na celém světě u policie, armády a dalších ozbrojených složek i ve sportovní kynologii.
Výskyt: Nejrozšířenější plemeno ve světě i u nás.
Možná záměna: S dalšími evropskými ovčáky (např. belgickými, holandskými), od nichž se liší mohutnější celkovou stavbou a typickým zbarvením. S československým vlčákem, který má však výrazné vlčí rysy.