close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

panenky- rod lonchura 4

18. července 2007 v 11:53 | Věra Žmolíková |  ptáci

Panenky - rod Lonchura 4. díl

podrod Spermestes - stračka (Swainson, 1837)

Stračka malá - Lonchura cucullata (Swainson, 1837)

Synonyma: amadina malá
Anglický název: Bronze Mannikin
Německý název: Kleinesterchen

Velikost: délka 87-92 mm,
křídlo 46-52 mm,
ocas 28-35 mm.

Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu dva poddruhy

1. L. c. cucullata - stračka malá severní
Zbarvení:
obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Čelo, maska, brada a hrdlo jsou hnědočerné. Na temeni, okolí oka a bradě se zeleným leskem. Zadní krk, záda, kostřec, svrchní krovky ocasní a křídla hnědá. V ohbí křídel zelená skvrna. Kostřec a svrchní krovky ocasní řídce tmavě vlnkované. Spodina bílá, na bocích hnědé, černé a zelené pásky. Spodní krovky ocasní řídce tmavě vlnkované. Oko hnědé, nohy světle šedé, zobák šedý, horní čelist tmavší. Mláďata jsou celkově hnědá, na spodině světlejší.
Výskyt:
od Senegalu po Súdán, na jih do Kamerunu a severního Zairu, Fernando Po.
2. L. c. scutata - stračka malá jižní
Zbarvení:
je podobné jako u nominální subspecie, ale boky jsou světlejší. Vlnkování na kostřci, svrchních a spodních krovkách ocasních je hustší. Chybí zelené pruhy (tečky) na bocích. Naopak na hlavě a masce je zelená barva více rozšířena.
Výskyt:
Súdán, Etiopie, Keňa, Angola, Zair, Tanzanie, Kongo, Gabun, Zambie, Zimbabwe, Malawi, Mozambik, Rwanda, Burundi, Jižní Afrika - Kapsko, Natal, Transvaal, ostrovy Pemba, Zanzibar, Mafia a Komorské ostrovy.
Tento druh byl introdukován na Portoriku.

Stračky malé jsou ve svém areálu výskytu obecným a velmi hojným druhem. Vyskytují se na farmách, zahradách, v křovinatém buši, řídkých (galeriových) lesích, v otevřené savaně, buši na okrajích lesů, ale i v zemědělsky kultivované krajině. Není tak vázána na vodu, jako předchozí dva druhy straček. V době hnízdění se objevuje nejčastěji v párech nebo malých rodinných skupinkách, mimo toto období v hejnech o 20-30 kusech. S postupujícím vysoušením biotopů se shlukuje do větších hejn, často s ostatními druhy straček, ale i jiných druhy astrildů, snovačů apod. Tato hejna pak migrují za potravou a vodou i na značné vzdálenosti. Stračka malá je společenským sociálním druhem a to často i v době hnízdění. Není neobvyklé, že hnízdí v koloniích, tedy že větší počet hnízd bývá umístěn vedle sebe. Ptáci také společně odpočívají a nocují v hnízdech, postavených pro tento účel. Ta nemají ale nic společného s klasickými hnízdy, i když jsou někdy po úpravě použita i k vyhnízdění. Mnohdy popisované agresivní chování je u tohoto druhu individuální a zdá se, že se častěji objevuje v chovech, než-li ve volné přírodě. Nicméně ptáci si dosti razantně dokáží ubránit své hnízdní teritorium. Hnízdo si buduje na nejrůznějších místech. V keřích, ve vysoké trávě, na stromech, ale i na stavbách domorodců. Má kulovitý tvar. Mnohdy obsadí a upraví si opuštěná hnízda snovačů. Potravu tvoří především semena trav, obilnin a rýže (plané i kulturní). Tato semena sbírají nejen na zemi, ale i přímo z květenství. Snůška činí 4-8 vajíček, inkubační doba je 11-13 dnů a mladí vyletují ve stáří 18-21 dnů.

Stračka malá byla do Evropy poprvé dovezena r. 1860 a první odchov se podařil r. 1867 (R. Vít). V současné době je nabízena pravidelně a v dostatečných počtech. Ptáci přicházejí do Evropy ve velmi dobrém stavu a ztráty jsou minimální (jen velmi zřídka překračují 5 %). V zásadě ptáci netrpí alimentárními potížemi, ale dovozce by měl v prvních dnech po importu preventivně nasadit dietu, bylinné čaje nebo extrakty do vody a na běžnou pitnou vodu přecházet pozvolna. Také případný deficit bílkovin, který ale nebývá u tohoto druhu častý, je lépe řešit dotací preparátů s obsahem esenciálních aminokyselin. Osvědčuje se i podání probiotik a preprobiotik (FOS). Z veterinárního pohledu se jedná o bezproblémový druh. Občas se může objevit invazní tracheobronchytida (prskavka). V následném chovu se můžeme setkat s kokcidiózou nebo cochlosomózou. Bezprostředně po importu potřebují teplotu 20-24 °C, při vlhkosti asi 60 %. Hodnoty lze snižovat celkem rychle, vždy ale v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků. Koncem karantény je odpovídající teplota okolo 20 °C, při vlhkosti asi 50 % r. Ptáci ihned dobře přijímají běžnou směs zrnin pro panenky, kde by vzhledem k jejich velikosti měla převažovat drobnější semena. Také na vaječnou směs si zvykají rychle. Dobře berou předklíčená semena a živou potravu, ale s těmito složkami krmné dávky postupujeme v karanténě, alespoň zpočátku, opatrně. Po dobré adaptaci a aklimatizaci je stračka malá nenáročným druhem. Mezi chovateli není ale příliš oblíbena. Jednak nemá výrazné zbarvení, špatně se provádí sexace, protože pohlavní dimorfismus je u tohoto druhu nevýrazný nebo zcela neznatelný. Také ji provází pověst dosti agresivního ptáka. Zde je ale nezbytné dodat, že se tak nechová vždy. V přiměřeně velkém chovatelském zařízení ji lze nejen chovat a odchovávat ve společnosti jiných druhů astrildů, ale lze se pokusit i o společný chov několika párů tohoto druhu. Ptáci si "urputně" brání pouze své hnízdní teritorium. Nicméně zkušenosti s jejím skupinovým chovem nejsou zcela jednoznačné a vyžadují na chovateli zvýšenou pozornost. Nároky na mikroklima nejsou velké. V mimohnízdním období postačuje denní teplota 16-18 °C, s možným nočním poklesem na 12-10 °C, při vlhkosti do 50 % r. V době hnízdění potřebují teplotu okolo 20 °C, s možným nočním poklesem k 15 °C, při vlhkosti asi 60 % r. Chov i odchov lze realizovat v klecích o délce 50-60 cm, kde chováme ptáky samostatně po jednotlivých párech. V malých voliérkách (0,3-0,5 m3) je možné zkusit společný chov dvou párů, ale jak již bylo uvedeno, výsledky nejsou zcela jednoznačné. Je možný jejich chov i ve velkých, společných voliérách. Důležité je, aby si ptáci mohli vybrat samovolně partnera do páru, a to i pro chovatele (slabý až neznatelný pohlavní dimorfismus), ale není to nezbytné. Dobře sestavené a připravené páry zahnízdí záhy po jejich sesazení. Hnízdo si postaví volně, ale většinou obsadí hnízdní košíčky nebo budky (12×12×12 cm). Na stavbě se podílejí oba partneři v páru. Samec nanáší stavební materiál, samice jej zpracovává. Nabízíme suchou i zelenou trávu, sisalová a kokosová vlákna, mech, chlupy apod. Při toku samec napřimuje peří (i na hlavě). Zdvíhá se s hlavou mírně skloněnou. Zpívá se široce rozevřeným zobákem a točí se ze strany na stranu. V přestávkách zpěvu "trylkuje" jazykem (typický pohyb vztyčeného jazyka, jako u mláďat, žadonících o potravu). Samice často vibruje ocáskem. Po tomto tanci ale nenásleduje vlastní spáření. To probíhá, podobně jako u ostatních druhů straček v hnízdě. V sezení na snůšce se přes den střídají oba partneři a i v noci sedí společně. Na kontrolu hnízda nejsou ptáci citliví. Mláďata na hnízdě krmí oba rodiče. Vylíhlá holátka mají tmavou kůži a výrazně bělavé ozobí bez papil. Zobákovou kresbu tvoří dvě podkovovité čárky na horní čelisti a tečky v koutcích horní i spodní čelisti. Kroužkujeme kroužky o průměru 2,0-2,5 mm. Po vylétnutí jsou mláďata ještě 10-14 dnů dokrmována, pak jsou samostatná a raději je odstavíme. Přepeřovat začínají v 5-7 týdnech a ve třech měsících jsou mladí přepeřeni. V této době jsou již také mladí ptáci pohlavně dospělí, ale dobrý chovatel jim neumožní hnízdění. Chovné páry necháme zahnízdit v jedné sezóně nejvýše třikrát a pak jim změnou podmínek zamezíme v dalším rozmnožení. Ptáky není nutné rozdělit podle pohlaví, ale je to lepší. Hlavně samičky si tak mohou lépe odpočinout.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro drobnější panenky v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů či keřů. Jednou týdně podáme vaječnou směs, ve dvoutýdenních cyklech dotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro tuto periodu.
V období hnízdění krmnou dávku rozšíříme o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice). V době odchovu pak podáváme vaječnou směs, kterou můžeme obohatit o některou specielní směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo o sušené dafnie, gamary apod. Lze nabídnout i živou potravu - larvy plesnivců, kukly, mšice apod., ale velká většina párů tento typ krmiva k úspěšnému odchovu nepotřebuje. Je na chovateli, aby znal potřeby jednotlivých párů a postupoval podle nich. Týdně dotujeme aminokyseliny, vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým v této periodě.
Stračku malou a její chov lze doporučit i začínajícím chovatelům.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký papoušek se Vám líbí nejvíce?

ara ararauna
neoféma tyrkysová
ara hyacintový
kakapo soví
žako šedý
neoféma bourek
andulka vlnkovaná
ara červenoramenný
neoféma skalní
kakadu růžový
nestor kea
ara kaninda
papoušíček modravý
amazoňan modročelý
neoféma modrokřídlá
agapornis fišeri
ara vojenský
amazoňan venezuelský
ara learova
ara malý
korela chocholatá
rozela pestrá
kakadu šalamounský
aratinga dlouhoocasý
agapornis růžohrdlý
papoušíček žlutolící
kakariky červenočelý
neoféma žlutobřichá
mníšek šedý
agapornis škraboškový
alexandr rudohlavý
rozela penant
žako kongo
neoféma modrohlavá
neoféma ozdobná
aratinga zlatý
aratinga jendaj
rozela žlutohlavá
amazoňan žlutokrký
kakariky žlutočelý
ara arakanga
alexandr velký
kakadu žlutočečelatý
aratinga žlutý
papoušek kouřový
papoušek královský
amazoňan oranžovokřídlý
kakadu palmový
papoušíček modrokřídlý
alexandr malý
papoušíček brýlatý
papoušíček modrohřbetý
papoušek zpěvavý
papoušek nádherný
aratinga oranžovočelý
aratinga zlatohlavý
amazoňan pomoučený
aratinga finschi
aratinga sluneční
papoušek senegalský
kakadu žlutolící
kakadu inka
papoušek červenotemený
papoušíček vrabčí
alexandr čínský
lori zelenoocasý
papoušíček šedokřídlý
lori zelenopáskový
papoušek žlutoramenný
papoušek žlutotemenný
papoušek červenokřídlý
lori žlutohlavý
agapornis etiopský
papoušek horský
amazoňan běločelý
aratinga černohlavý
kakadu bílý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama