Původ: Jeho původci byli psi typu tibetské dogy, patřící nomádským pastevcům. Ti v době stěhování národů táhli z Asie do Evropy a část se jich někdy v 10. století zastavila na území dnešního Maďarska. Jiní táhli dál, takže velmi podobné bílé pastevecké psy nalezneme po celé Evropě. Moderní chov začíná až na počátku našeho století, kdy byl vydán první standard.
Popis: Velký bílý pastevecký pes odbélníkového tělesného rámce. Hlava silná, ale ušlechtilá, s oblou mozkovnou. Čenichová partie široká, dlouhá a silná, postupně se zužující, ne však špičatá. Oči šikmé, mandlové, tmavohnědé. Uši vysoko nasazené, zavěšené, nahoře poněkud odstávající, dole přiléhající k hlavě. Krk středně dlouhý, dobře osvalený, bez laloku. Tělo s velmi hlubokým, ze stran zploštělým hrudníkem, hřbet středně dlouhý, záď srázná, břicho mírně vtažené. Končetiny dlouhé, svalnaté, pánevní strmé. Ocas nízko nasazaný, dosahuje k hleznům, na konci zahnutý. Srst mírně zvlněná, středně dlouhá, na krku tvoří límec, jen na hlavě, uších a na předních stranách končetin a na tlapách kratší. Zbarvení bílé, případně barvy slonové kosti. Velikost: Kohoutková výška u psů 71-75 cm, fen 66-70 cm, hmotnost 40-52, respektive 30-42 kg.
Charakteristika: Silný, neohrožený a neústupný pes. K cizím velmi nedůvěřivý a sveřepě bránící svěřené území, pánovi však oddaný. Odolný, otužilý, velmi vytrvalý.
Zvláštní nároky: Měl by být celoročně ubytován venku, pokud možno na co největším pozemku. Do měst se nehodí.
Užití: Původně hlídač ovčích stád, dnes spolehlivý strážce čehokoliv.
Výskyt: U nás se nevyskytuje, ve své maďarské vlasti je však oblíbený a používá se dodnes i ke svému původnímu poslání.
Možná záměna: Od velmi podobného, u nás mnohem běžnějšího slovenského čuvače se odlišuje více zvlněnou srstí a o něco větší velikostí. Totéž platí i o podhalaňském pasteveckém psu.


