Původ: Předkové puliho se zřejmě dostali do cýchodní Evropy v době stěhování národů s kočovnými asijskými pastevci. I když k přímé práci u ovcí byli jeho předkové využíváni po celý středověk, plánovitý chov začal až v roce 1910 zásluhou doktora Raitsise, který popsal a roztřídil všechna maďarská ovčácká plemena.
Popis: Středně velký pes obdélníkového formátu se zvláštní provazovitou srstí, která by měla dosahovat až k zemi. Na rozdíl od většiny ostatních dlouhosrstých plemen se požaduje srst zplsnatělá, ovšem v navzájem oddělených šňůrkách. Hlava poměrně malá, ukrývající se v chlupech, stejně jako uši a oči. Ocas zatočený nad hřbetem a rovněž bohatě osrstěný. Zbarvení: černé (příp. s rezavohnědým nádechem), všechny odstíny bílé a šedé. Velikost: psi 40-44 cm, feny 37-41 cm, hmotnost v rozmezí 9-18 kg.
Charakteristika: Živý a energetičtí psi, velmi vytrvalí, vitální, odolní vůči nepřízni počasí. Exteriér začal hrát v chovu roli až v posledních desetiletích, přičemž je stále přikládán velký význam tomu, aby si psi zachovali typický temperament.
Zvláštní nároky: Velmi náročný na péči o srst, která nevíc probíhá úplně jiným způsobem než u většiny dlouhosrstých plemen. Nerozčesává se, ale rozplétá a rozsříhává nůžkami. Udržet ji v dokonalé čistotě je prakticky nemožné, i proto se puli více než pro držení v bytě hodí k trvalému pobytu venku.
Užití: Ovčácký pes, dnes většinou chovaný jako neobvyklý společník a spolehlivý hlídač.
Výskyt: Mimo Maďarsko vzácný, častěji se chová jen v USA. V několika exemplářích se vyskytuje i u nás.
Možná záměna: S velmi vzácným španělským vodním psem (perro de afua Espaňol), jenž působí celkově méně ušlechtilím a úpravným dojmem, má kratší srst, bývá vyšší a může být i hnědý nebo dvojbarevný. S komondorem, který je výrazně vyšší a vždy bílý.


