Zoohygiena a veterinární prevence v chovech astrildovitých - 1. část
Hygiena chovu (zoohygiena) a veterinární prevence mohou do značné míry zabránit vzniku chorob, především těch nejzávažnějších, tedy přenosných (nákaz). Praktické naplňování těchto pojmů, jsou jedním ze základních kamenů úspěchu chovu všech druhů ptáků. Zoohygiena a prevence spolu velmi úzce souvisí, bez dodržování alespoň elementárních zoohygienických zásad, je celá prevence pouze prázdným pojmem. A naopak, i při sebelepším dodržování zoohygieny, se porušením preventivních opatření, může objevit některá z nebezpečných nákaz.
Zoohygienu tvoří komplex zásad a opatření uplatňujících se v chovu. Snahou je rozlišovat příznivé a nepříznivé činitele vnějšího prostředí a uplatnit opatření, vedoucí k optimalizaci podmínek vnějšího prostředí. Činiteli vnějšího prostředí rozumíme mikroklima (ovzduší, prostředí chovu), krmení, napájení a chovné prostory.
Mikroklima
Každá součást mikroklima chovu (světlo, teplo, vlhkost apod.) má svoji hodnotu, která může nebo naopak nemusí vyhovovat požadavkům chovaných astrildovitých ptáků. Pokud hodnota vyhovuje nárokům ptáků, hovoříme o optimální hodnotě. Hodnoty sahající pod nebo nad rozsah optima jsou víceméně škodlivé. Do jaké míry se tento škodlivý účinek projeví, záleží na druhu ptáků, biologické odolnosti, přizpůsobivosti (adaptabilitě) a obranyschopnosti daného jedince. Nemůže-li atakovaný orgán zvířete odolat nepříznivým vlivům mikroklima, dochází k onemocnění, v horším případě k úhynu.

Teplota
I když jsou ptáci, jako homoiotermní (teplokrevní) živočichové schopní udržet si stabilní tělesnou teplotu, je tento ukazatel pro jejich chov velmi důležitý. Nicméně hodnota tohoto ukazatele se v minulosti značně přeceňovala (nutnost chovu astrildů při optimální teplotě blízké 30 °C).
V některých případech však i podceňovala (pokusy o odchov ve venkovních, nedostatečně tepelně izolovaných prostorech). Nemluvě již o pokusech v tomto prostředí ptáky i přezimovat. Je tedy na místě, pokusit se tento ukazatel "optimalizovat". Předně si musíme uvědomit, že astrildi pocházejí z tropů a okrajových oblastí subtropů. To je základní ukazatel. Zde sice nedochází k tak výrazné extrapolaci teplot z dlouhodobého hlediska, jak je známe z našich podmínek (léto, zima), ale velmi výrazně zde extrapoluje teplota z pohledu krátkodobého, tedy v cyklu den - noc. Teplotní rozdíl může činit v subsaharských oblastech až 30 °C. Takže ono to s malou odolností vůči nižším teplotám není tak jednoznačné, alespoň u dospělých a zdravých jedinců. Krátkodobé rozdíly mezi teplotou ve dne a v noci mohou být tedy výraznější, než-li v našich podmínkách. Zde je ale třeba zdůraznit slovo krátkodobé. Jak bylo uvedeno na počátku této části, jsou ptáci teplokrevní živočichové, mající termoregulační systém, který tyto teplotní rozdíly dokáže zvládnout, pokud je včas nastartován (nahřátí přes den) a pokud má dostatečnou zásobu energie. Podmínkou je tedy dostatečné zvýšení teploty na začátku aktivního stádia - den, i v jeho průběhu a dostatek energetických zdrojů - tedy potravy. A aby bylo dost potravy, je potřebný čas k jejímu sběru. Další podmínkou je tedy délka světelného dne, která je v tropickém a části subtropického pásma bez významných změn, jaké znají ptáci v naší přírodě. Den zde trvá asi 12 hodin (plus mínus dvě hodiny), což je dostatečná délka pro sběr potřebného množství potravy. Tak je získána zásoba, nutná pro přečkání teplotně méně příznivého období (noc). Navíc malí ptáci, jako astrildi, pravděpodobně dokáží přes noc snížit svoji tělesnou teplotu, i když ne tak výrazně, aby bylo možno hovořit o torporu - noční spánkové letargii (jako kolibříci, myšáci apod.). I v tropickém a subtropickém pásu se teplota v jednotlivých ročních obdobích mění. Ne výrazně, ale mění. V období dešťů je i přes den teplota mírně nižší a v noci neklesá tak nízko. V období sucha je teplotní rozdíl výraznější (viz. výše). Tyto teplotní podmínky astrildovití zvládají, protože tato schopnost je součástí jejich genetické výbavy. Pro chovatele je důležité, aby byl schopen tyto teplotní nároky do určité míry respektovat, protože jeho chovanci se dokáží přizpůsobit pouze částečně (platí hlavně pro čerstvě importované ptáky). V úvahu je nutné brát také druhovou příslušnost, protože mezi astrildovitými neexistuje uniformita. V obecné rovině lze konstatovat, že ptáci žijící v otevřených stepních biotopech nebo druhy z vyšších poloh, snášejí teplotní rozdíly lépe, než-li druhy z biotopů okrajů lesů, lesních biotopů, nížin okolo vodních zdrojů apod. Jak by tedy měl chovatel "optimalizovat" teplotu prostředí ve svém chovu? Měl by akceptovat nejzákladnější požadavky, tedy oddělit dvě období - biologického klidu, kdy může docházet k výraznějším rozdílům mezi teplotou ve dne a v noci, a biologické aktivity, kdy by tento rozdíl neměl být tak velký, především s přihlédnutím k nevyletlým mláďatům. Jako základní lze brát teplotu asi 20 °C přes den. Ta může v nočním období klesnout na hodnotu okolo 10 °C, ale ráno znovu rychle stoupnout (zvláště v mimohnízdním období). Vhodnou hodnotou pro noční období (hlavně v době hnízdění) je teplota okolo 15 °C. Jednotlivá období lze ohraničit tak, že v období klidu lze udržovat teplotu v rozmezí 17-20 °C (podle druhové příslušnosti), s nočním poklesem k 15-10 °C. Tento pokles (na 10 °C) není nezbytný, jde spíše o možnou alternativu, která ptákům ještě neškodí. V hnízdním období by se měl chovatel přiblížit více hodnotám běžným v oblastech výskytu. Denní teplota by měla být 22-25 °C (opět podle druhové příslušnosti). Vyšší hranice je nutná hlavně v období, kdy rodiče přestávají přes den hřát mláďata (toto je také diferencováno podle druhové příslušnosti, ale obecně se jedná o 5-10 den). Mláďata nemají ještě zcela funkční termoregulační systém a mohou prochladnout a uhynout. Ani noční teplota by v tomto období neměla klesnout pod 12 °C, s "optimálním minimem" okolo 15 °C. Ne každý pár chovaný v zajetí, ideálně plní své rodičovské povinnosti, a to i při zahřívání mláďat a proto by se teplota měla udržet ve výše uvedených minimálních hodnotách. Ve volné přírodě dochází v tomto období ke ztrátám (dosti vysokým), které jsou však nutné z hlediska selekčního tlaku. V chovech se ale jedná o ztráty zcela zbytečné. U domestikovaných druhů (zebřička, chůvička apod. ) mohou být hodnoty o něco nižší, ale alespoň v době odchovu je dobré udržovat přijatelnou teplotu. Odchovy bývají početnější a i vitálnější. S teplotou úzce souvisí vlhkost vzduchu, v relaci hodnot těchto dvou vnějších činitelů platí přímá úměra. Čím vyšší je teplota, tím může být vyšší i vlhkost a naopak.
Vlhkost vzduchu
Nízká teplota s vyšší relativní vlhkostí umožňují zvýšený výdej tepla z organismu a tím zvyšují jeho energetické ztráty. Zvyšuje se tak energetická potřeba a tím se oslabuje celková kondice. U vlhkosti je v oblastech výskytu astrildů (alespoň u většiny druhů) také sezónní rozdíl. Oproti teplotě jde ale o extrapolaci dlouhodobějšího charakteru. Střídá se období dešťů (jedno nebo dvě ročně) s obdobím sucha. Tím je dána potřeba rozdílnosti vlhkosti. U některých druhů (rudoušci, amady, apod.) se tyto rozdíly neprojevují tak výrazně, jako u druhů ze stepního biotopů. Jde o druhy, které žijí na okrajích deštných pralesů, v lesních porostech, v močálech a bažinách nebo v horských oblastech. Kopírování přirozených (nebo alespoň rámcová snaha o modelování) hodnot vlhkosti, bývá pro chovatele často obtížnější, než-li je tomu s teplotou. Hlavně "panelákoví" chovatelé mohou mít problémy se zajištěním dostatečné vlhkosti prostředí. Naštěstí není nutné u tohoto ukazatele dosahovat hodnot běžných v místech původu astrildovitých ptáků. To by šlo realizovat obtížně, protože v období dešťů se hodnoty přibližují 100 % r a tropický déšť si asi žádný chovatel ve svém chovném zařízení nepřeje. Nesmíme také zapomínat na vzájemný vztah vlhkosti s teplotou a tropickou teplotu v chovu také nemíváme. Pro naše účely postačí vlhkost v mimohnízdním období 50-55 % r a v období biologické aktivity 60-70 % r. Vlhkost ovliňuje nejen líhnivost, ale také prašnost a tím i šíření řady choroboplodných zárodků (spóry plísní). Tyto se v suchém vzduchu šíří daleko lépe, než-li ve vlhčím prostředí. Vyšší vlhkost příznivě ovlivňuje i intenzitu zbarvení. Ve volné přírodě toto dokazuje tzv. Glogerovo pravidlo, které říká, že poddruhy (subspecie) z vlhčích oblastí jsou intenzivněji zbarveny, než-li poddruhy z oblastí sušších. U astrildů lze toto demonstrovat např. u vločkovníků zelenohřbetých (Mandingoa nitidula). Poddruh M. n. schlegeli, který žije ve vlhčích oblastech západní Afriky je intenzivněji zbarven, než-li poddruh M. n. chubbi ze suchých východoafrických stepních biotopů. Vlhkost má poměrně velký vliv i na kvalitu opeření. Při dlouhotrvajících nízkých hodnotách (pod 50 % r), mohou mít ptáci problémy při přepeřování a klesá i kvalita opeření. Dále při nízké vlhkosti dochází k vysoušení sliznic dýchacích cest a snižuje se protiinfekční odolnost organismu, především proti respiratorním chorobám (pod 35 % r a u některých druhů i při vyšší vlhkosti).
I když jsou ptáci, jako homoiotermní (teplokrevní) živočichové schopní udržet si stabilní tělesnou teplotu, je tento ukazatel pro jejich chov velmi důležitý. Nicméně hodnota tohoto ukazatele se v minulosti značně přeceňovala (nutnost chovu astrildů při optimální teplotě blízké 30 °C).
V některých případech však i podceňovala (pokusy o odchov ve venkovních, nedostatečně tepelně izolovaných prostorech). Nemluvě již o pokusech v tomto prostředí ptáky i přezimovat. Je tedy na místě, pokusit se tento ukazatel "optimalizovat". Předně si musíme uvědomit, že astrildi pocházejí z tropů a okrajových oblastí subtropů. To je základní ukazatel. Zde sice nedochází k tak výrazné extrapolaci teplot z dlouhodobého hlediska, jak je známe z našich podmínek (léto, zima), ale velmi výrazně zde extrapoluje teplota z pohledu krátkodobého, tedy v cyklu den - noc. Teplotní rozdíl může činit v subsaharských oblastech až 30 °C. Takže ono to s malou odolností vůči nižším teplotám není tak jednoznačné, alespoň u dospělých a zdravých jedinců. Krátkodobé rozdíly mezi teplotou ve dne a v noci mohou být tedy výraznější, než-li v našich podmínkách. Zde je ale třeba zdůraznit slovo krátkodobé. Jak bylo uvedeno na počátku této části, jsou ptáci teplokrevní živočichové, mající termoregulační systém, který tyto teplotní rozdíly dokáže zvládnout, pokud je včas nastartován (nahřátí přes den) a pokud má dostatečnou zásobu energie. Podmínkou je tedy dostatečné zvýšení teploty na začátku aktivního stádia - den, i v jeho průběhu a dostatek energetických zdrojů - tedy potravy. A aby bylo dost potravy, je potřebný čas k jejímu sběru. Další podmínkou je tedy délka světelného dne, která je v tropickém a části subtropického pásma bez významných změn, jaké znají ptáci v naší přírodě. Den zde trvá asi 12 hodin (plus mínus dvě hodiny), což je dostatečná délka pro sběr potřebného množství potravy. Tak je získána zásoba, nutná pro přečkání teplotně méně příznivého období (noc). Navíc malí ptáci, jako astrildi, pravděpodobně dokáží přes noc snížit svoji tělesnou teplotu, i když ne tak výrazně, aby bylo možno hovořit o torporu - noční spánkové letargii (jako kolibříci, myšáci apod.). I v tropickém a subtropickém pásu se teplota v jednotlivých ročních obdobích mění. Ne výrazně, ale mění. V období dešťů je i přes den teplota mírně nižší a v noci neklesá tak nízko. V období sucha je teplotní rozdíl výraznější (viz. výše). Tyto teplotní podmínky astrildovití zvládají, protože tato schopnost je součástí jejich genetické výbavy. Pro chovatele je důležité, aby byl schopen tyto teplotní nároky do určité míry respektovat, protože jeho chovanci se dokáží přizpůsobit pouze částečně (platí hlavně pro čerstvě importované ptáky). V úvahu je nutné brát také druhovou příslušnost, protože mezi astrildovitými neexistuje uniformita. V obecné rovině lze konstatovat, že ptáci žijící v otevřených stepních biotopech nebo druhy z vyšších poloh, snášejí teplotní rozdíly lépe, než-li druhy z biotopů okrajů lesů, lesních biotopů, nížin okolo vodních zdrojů apod. Jak by tedy měl chovatel "optimalizovat" teplotu prostředí ve svém chovu? Měl by akceptovat nejzákladnější požadavky, tedy oddělit dvě období - biologického klidu, kdy může docházet k výraznějším rozdílům mezi teplotou ve dne a v noci, a biologické aktivity, kdy by tento rozdíl neměl být tak velký, především s přihlédnutím k nevyletlým mláďatům. Jako základní lze brát teplotu asi 20 °C přes den. Ta může v nočním období klesnout na hodnotu okolo 10 °C, ale ráno znovu rychle stoupnout (zvláště v mimohnízdním období). Vhodnou hodnotou pro noční období (hlavně v době hnízdění) je teplota okolo 15 °C. Jednotlivá období lze ohraničit tak, že v období klidu lze udržovat teplotu v rozmezí 17-20 °C (podle druhové příslušnosti), s nočním poklesem k 15-10 °C. Tento pokles (na 10 °C) není nezbytný, jde spíše o možnou alternativu, která ptákům ještě neškodí. V hnízdním období by se měl chovatel přiblížit více hodnotám běžným v oblastech výskytu. Denní teplota by měla být 22-25 °C (opět podle druhové příslušnosti). Vyšší hranice je nutná hlavně v období, kdy rodiče přestávají přes den hřát mláďata (toto je také diferencováno podle druhové příslušnosti, ale obecně se jedná o 5-10 den). Mláďata nemají ještě zcela funkční termoregulační systém a mohou prochladnout a uhynout. Ani noční teplota by v tomto období neměla klesnout pod 12 °C, s "optimálním minimem" okolo 15 °C. Ne každý pár chovaný v zajetí, ideálně plní své rodičovské povinnosti, a to i při zahřívání mláďat a proto by se teplota měla udržet ve výše uvedených minimálních hodnotách. Ve volné přírodě dochází v tomto období ke ztrátám (dosti vysokým), které jsou však nutné z hlediska selekčního tlaku. V chovech se ale jedná o ztráty zcela zbytečné. U domestikovaných druhů (zebřička, chůvička apod. ) mohou být hodnoty o něco nižší, ale alespoň v době odchovu je dobré udržovat přijatelnou teplotu. Odchovy bývají početnější a i vitálnější. S teplotou úzce souvisí vlhkost vzduchu, v relaci hodnot těchto dvou vnějších činitelů platí přímá úměra. Čím vyšší je teplota, tím může být vyšší i vlhkost a naopak.
Vlhkost vzduchu
Nízká teplota s vyšší relativní vlhkostí umožňují zvýšený výdej tepla z organismu a tím zvyšují jeho energetické ztráty. Zvyšuje se tak energetická potřeba a tím se oslabuje celková kondice. U vlhkosti je v oblastech výskytu astrildů (alespoň u většiny druhů) také sezónní rozdíl. Oproti teplotě jde ale o extrapolaci dlouhodobějšího charakteru. Střídá se období dešťů (jedno nebo dvě ročně) s obdobím sucha. Tím je dána potřeba rozdílnosti vlhkosti. U některých druhů (rudoušci, amady, apod.) se tyto rozdíly neprojevují tak výrazně, jako u druhů ze stepního biotopů. Jde o druhy, které žijí na okrajích deštných pralesů, v lesních porostech, v močálech a bažinách nebo v horských oblastech. Kopírování přirozených (nebo alespoň rámcová snaha o modelování) hodnot vlhkosti, bývá pro chovatele často obtížnější, než-li je tomu s teplotou. Hlavně "panelákoví" chovatelé mohou mít problémy se zajištěním dostatečné vlhkosti prostředí. Naštěstí není nutné u tohoto ukazatele dosahovat hodnot běžných v místech původu astrildovitých ptáků. To by šlo realizovat obtížně, protože v období dešťů se hodnoty přibližují 100 % r a tropický déšť si asi žádný chovatel ve svém chovném zařízení nepřeje. Nesmíme také zapomínat na vzájemný vztah vlhkosti s teplotou a tropickou teplotu v chovu také nemíváme. Pro naše účely postačí vlhkost v mimohnízdním období 50-55 % r a v období biologické aktivity 60-70 % r. Vlhkost ovliňuje nejen líhnivost, ale také prašnost a tím i šíření řady choroboplodných zárodků (spóry plísní). Tyto se v suchém vzduchu šíří daleko lépe, než-li ve vlhčím prostředí. Vyšší vlhkost příznivě ovlivňuje i intenzitu zbarvení. Ve volné přírodě toto dokazuje tzv. Glogerovo pravidlo, které říká, že poddruhy (subspecie) z vlhčích oblastí jsou intenzivněji zbarveny, než-li poddruhy z oblastí sušších. U astrildů lze toto demonstrovat např. u vločkovníků zelenohřbetých (Mandingoa nitidula). Poddruh M. n. schlegeli, který žije ve vlhčích oblastech západní Afriky je intenzivněji zbarven, než-li poddruh M. n. chubbi ze suchých východoafrických stepních biotopů. Vlhkost má poměrně velký vliv i na kvalitu opeření. Při dlouhotrvajících nízkých hodnotách (pod 50 % r), mohou mít ptáci problémy při přepeřování a klesá i kvalita opeření. Dále při nízké vlhkosti dochází k vysoušení sliznic dýchacích cest a snižuje se protiinfekční odolnost organismu, především proti respiratorním chorobám (pod 35 % r a u některých druhů i při vyšší vlhkosti).