close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

zoohygiena a veterinární prevence v chovu astrildovitých 3

25. září 2007 v 21:03 | Věra Žmolíková |  nemoce

Zoohygiena a veterinární prevence v chovech astrildovitých - 2. část

Krmení

Kvalita krmiv patří k základním zoohygienickým požadavkům. Krmiva posuzujeme ze tří základních hledisek.

Hodnota krmiv

Jedná se o hodnotu nikoli finanční, ale z pohledu výživy, tedy jde o obsah jednotlivých živin v potřebném množství, eventuelně poměru. Obecně lze říci, že předkládaná krmiva by měla mít odpovídající podíl základních živin (bílkoviny, lipidy, glycidy, vitamíny, minerálie), s přihlédnutím k omezenému výdeji energie při chovu v limitovaném prostoru (malý nebo nulový podíl semen se zvýšeným obsahem tuku v krmné dávce).

• Oocysty kokcidií.


• Cnemidocoptes gallinae.


• Trichomona (Trichomonas gallinae).

Kvalita krmiv

Jedná se o kvalitu jednotlivých komponentů krmné dávky.
Zrniny - neměla by se podávat přesušená semena (rychle dosoušená při vysokých teplotách). Ta ztrácí klíčivost, ale hlavně biologickou hodnotu jednotlivých živin. Dále nesmíme podávat semena žluklá (jedná se především o semena s obsahem tuku - řepka, len, niger apod.). Zásadně nepoužíváme semena chemicky ošetřená (např. mořená apod.).
Vaječné směsi - tyto výrobky nepoužíváme, pokud prošla jejich expirační doba (záruční lhůta), byly skladovány v podmínkách, které neodpovídají požadavkům uvedeným výrobcem (přehřátí, navlhnutí, namrznutí) a ty, které svými vlastnostmi (zápach, změna konzistence, barvy apod.) budí pochybnosti. Dále by se měl chovatel snažit o vyřazení nebo alespoň minimalizaci podávání "klasické vaječné míchanice". Je špatně stravitelná a velmi lehce podléhá zkáze. Může způsobit i závažné zdravotní problémy.
Zelenina, ovoce, zelené krmivo - podáváme pouze z míst, kde nedochází k chemickému ošetřování, krmení nesmí být nahnilé a zelené krmivo nebereme z míst, kam mají zvýšený přístup domácí zvířata (psi, kočky, slepice, apod.). Uvedená krmiva před použitím řádně opereme pod tekoucí vodou.
Krmné doplňky (písek, grit, apod.) - nejlépe je tyto doplňky podávat pouze od renomovaných výrobců. Celkem vhodný je také tzv. sklářský písek, který je upravován při velmi vysokých teplotách a následně znovu granulován. Rozhodně nelze používat bez úprav písek z míst, kde může být znečišťován jinými zvířaty. Po- kud tento písek musíme použít, pak jej alespoň 30 minut "sterilizujeme" (v troubě, žíháním plamenem, apod.), při teplotě vyšší než 100°C (120 - 150°C). Když si chovatel propočte náklady na tuto nedokonalou sterilizaci zjistí, že nákup tohoto výrobku od dobré firmy je nejen jednodušší, ale i levnější. Tento písek bývá navíc často obohacen i o jiné látky (vápník, dřevěné uhlí, apod.).
Sépiová kost (přírodní) není také nejvhodnějším doplňkem krmné dávky, a to pro poměrně vysoký obsah solí z mořské vody. Před použitím je vhodné ji alespoň 6 - 12 hodin nechat vymáčet ve sladké vodě.
Příměsi - jedná se nejčastěji o prach, zlomky zrn, kaménky apod. Především prach je nosičem jak řady choroboplodných zárodků, spór plísní, tak i řady parazitů (vajíčka nematodů, roztoči). I zde je nejlepší cestou nákup krmiv u renomovaných firem. Bohužel u zrnin není nezávadnost tak samozřejmá, jak by si chovatel, ale často i výrobce, přál. Celkem dobré výsledky jsou s krmivy ze západní Evropy (Nizozemí, Belgie, Německo, Itálie). Krmiva domácí provenience bývají často méně kvalitní, pokud jde o množství a druhy příměsí. To je dáno technologií zpracování semen u prvovýrobce (zemědělců) i výrobou krmných směsí u finálního výrobce. Pokud chceme omezit množství příměsí, je k tomu zapotřebí poměrně drahá technologická linka. Ta se ale vyplatí jen při vysoké produkci krmiv. Absence těchto technologických zařízení nebo jejich pomalejší zavádění u tuzemských výrobců je proto pochopitelné. Pokud se chovateli nepodaří zajistit si kvalitnější a tedy i dražší krmivo, nezbývá (jen jako nouzové řešení), než to méně kvalitní "zkvalitnit". Lze tak učinit v několika etapách. První je přesátí krmiva. Tím se zbavíme jedné části příměsí. Dále pokračujeme "přefoukáním", kdy ubude další díl nečistot. Ve "finále" můžeme semena "vyprat" - namočíme je a mechanickými pohyby (např. míchadlo na vrtačce) propereme. Pro tuto vodní lázeň je nejvhodnější pitná voda, kterou mírně okyselíme (jablečný ocet, citrónová šťáva), o teplotě asi do 30°C. Po zbavení nečistot je nezbytné semena velmi rychle osušit, na minimálně, 86 - 88% sušiny. Takto usušená je uskladníme v suchu a občas promícháme. V teplých letních dnech je stačí umístit v tenké vrstvě na sluníčko, mimo toto období sušíme například na radiátorech ústředního topení. Teplota při sušení nemá v žádném případě překročit 60°C (optimum je mezi 30 - 40°C). Semena také ve vodní lázni neponecháme dlouho, protože se mají pouze zbavit povrchových nečistot, tedy v podstatě opláchnout a ne nabobtnat. Důležité je i následné sušení v tenké vrstvě, aby nedošlo k zapaření a později plesnivění semen. Velmi dobrým pomocníkem je v tomto směru odstředivka (ždímačka). Vyprané zrniny naplníme do dlouhého (dle obvodu odstředivky) "rukávu" z jemnější tkaniny a odstředěním zbavíme největší části vody. Ještě jednou ale upozorňuji, že se jedná pouze o nouzové řešení. Prioritou by mělo být zkrmování kvalitních semen, od renomovaných výrobců.
Jinak postupujeme při předkličování (nabobtnání, naklíčení). Zde nám jde o jinou věc. Potřebujeme, aby vlhkost pronikla pod ochrannou vrstvu zrnin (plevu) a nastartovala biologické pochody, které vedou k vyhnání klíčků semen. Dříve, než si objasníme technologické postupy pro předkličování semen, musíme si uvědomit, jaký produkt vlastně požadujeme. Tedy ne chovatel, ale jeho chovanci. Hlavním podílem potravy astrildovitých (alespoň většiny druhů) jsou polozralá semena trav a bylin (mléčná, mléčně vosková zralost). Rozhodně ne semena klíčící. Potřebujeme proto zrniny dostat do stavu, který kopíruje neúplnou zralost. K jednotlivým technologiím předkličování jsem se již vyjadřoval v kapitole o krmení. Nyní se na tyto technologie podíváme z hlediska zoohygienického. Dříve se doporučovalo semena ponořit na 12 - 14 hodin do vodní lázně, pak propláchnout a zkrmovat, nebo ponechat v tenké vrstvě dále klíčit. Tato metoda má ale mnoho nevýhod. Jednak lehce dochází ke kvašení (díky přítomnosti spór plísní a kvasinek v příměsích zrnin) a jednak vodní lázeň představuje živnou půdu pro bakterie. To z pohledu veterinárněprofylaktického. Z pohledu zoohygieny(ale i výživy) dostáváme semena, která již vyhánějí klíček (po 24 hodinovém procesu), jsou tedy za zenitem chemickoenzymatických pochodů a vše v obilce je již převedeno pouze v zásobu energie pro růst klíčku. Ve své podstatě tak dosáhneme stavu, kdy zkrmujeme semena, která mají obsah živin podobný, jako v suchém stavu, ale vylepšený o podíl zeleného krmiva, který je úměrný délce klíčku. A to ještě pouze tehdy, pokud byla semena na místě s dostatkem denního světla (parapet okna apod. ). V tom případě je suché zrno obohaceno alespoň o chlorofyl. Jak již bylo uvedeno v kapitole o předkličování, jsou semena obsahově nejkvalitnější v době těsně před vyhnáním klíčku. V obilce již běží chemickoenzymatické pochody, které mají za úkol aktivovat klíček. Tohoto stavu lze dosáhnout tzv. progresivní metodou, která je podrobněji uvedena v kapitole o krmení. Z pohledu zoohygieny je velice důležitá teplota lázně, která zamezuje růstu plísní a řadu z nich i ničí. Okyselením lázně se nám podaří potlačit i bakteriální mikroflóru.
Obsah příměsí se týká i suchých vaječných směsí, kde se mohou, zvláště při nevhodném skladování, objevit v dosti hojné míře plísně.

• Roztoči (Dermanysus).


• Škrkavky (Ascarididae).

Kvalita napájení

Zatímco dnes již většina chovatelů kvalitě krmiv věnuje pozornost, zoohygiena vody - napájení je velmi často podceňována. A právě nápoj bývá často zdrojem především infekčních onemocnění. Většina chovatelů podává vodu 1× denně. Při teplotě v chovu okolo 20°C a možném znečištění (zbytky krmiv, trus, apod.) se nápoj může stát celkem snadno živnou půdou (bujónem) pro zmnožení bakterií. Naštěstí je obranyschopnost trávicího ústrojí astrildů velmi slušná, hlavně díky kyselé reakci v žaludku. Pro dospělé a zdravé ptáky hrozí nebezpečí pouze při masivnějším zmnožení patogenních zárodků, kdy jich část pronikne do nižších pater zažívací soustavy (dvanáctník). Zde je prostředí pro ně příznivější, protože reakce je zde jen mírně kyselá a mohou se rozmnožit. Riziko se zvyšuje, pokud se uvedený stav stává dlouhodobějším nebo u mladých či oslabených jedinců pod zvýšenou zátěží (stres, hnízdění, výstavy apod.). Pomoc je celkem jednoduchá. Nebezpečí se zmenší, pokud nápoj podáváme v nádobách, do kterých nemohou tak často vnikat nečistoty (napáječky, polouzavřené mističky). Další cestou je úprava podávané vody. Jak již víme, bakterie se přestávají množit (nebo je jejich množení značně omezeno) v kyselém prostředí. Postačí proto podávaný nápoj mírně okyselit (jablečný ocet, citrónová šťáva) a poměrně výrazně tak snížíme riziko infikace a zmnožení. Dobrou cestou může být i úprava vody pomocí přírodních bylinných preparátů - tinktur, extraktů. Některé složky bylin mají výrazné dezinfekční účinky (chamazulen, thymol, mentol apod.). Pro tento účel používáme pouze extrakty nebo tinktury bylin, tedy jejich výluh v alkoholu, který má sám o sobě také dezinfekční účinky. Nelze doporučit bylinné čaje, protože nedokážeme provést dokonalou filtraci a drobné částečky rostlin začínají ve vodě poměrně rychle kvasit. Nápoj by se často musel měnit (1 - 2×denně). Vhodný je například heřmánkový extrakt (Chamomilla). Dále by měl chovatel znát alespoň rámcově složení vody, kterou astrildovitým předkládá jako nápoj. Studniční (tvrdou) vodu lze změkčit převařením. U běžné vodovodní sítě jsou většinou zdroje povrchové, měkké. Zato dochází k úpravě chlórováním, které má odstranit patogenní zárodky. Množství chlóru je ale stanoveno pro potřebu lidí, která je znatelně větší, než u astrildů. Proto by měl chovatel takto ošetřenou vodu nechat alespoň několik hodin před podáním odstát, aby se mohl odpařit chlór. Je také nutné, aby voda splňovala požadavky pro maximální obsah dusitanů, dusičnanů a alespoň ještě těžkých kovů. Lze namítnout, že ve volné přírodě nedochází ke kontrole vodních zdrojů a ptáci pijí často vodu výrazně závadnější, než jim nabízí chovatel. To je jistě pravda. Je to součástí selekčního tlaku v přírodě, kde přežívají pouze ti nejsilnější a nejodolnější (mimo dalších několika "nej") jedinci. Odpovídají tomu i ztráty. Během prvního roku života uhyne, podle některých odhadů, 85 - 95% odchovaných mláďat astrildovitých (stejně je tomu u většiny drobných druhů pěvců). Část se stane obětí predátorů, ale vetší část jich podlehne chorobám, tedy selekčnímu tlaku nebo jinak řečeno, přírodnímu výběru. Zatímco ve volné přírodě je toto zcela normální a potřebný stav, protože při reprodukčních schopnostech třeba astrildů, by bez selekčního tlaku bylo po jedné hnízdní sezóně v původních biotopech poněkud těsno. V klecích a voliérách chovatelů by byly podobné ztráty zbytečné a také neúnosné. Každý chovatel, který chce být úspěšný, se musí snažit o přesměrování selekčního tlaku do jiných oblastí (plodnost - neplodnost, schopnost či neschopnost plnit rodičovské povinnosti apod.), aby mohl reprodukovat svůj chov.
Chovatelská zařízení
I klece a voliéry jsou součástí zoohygieny. Jde o to, aby ptáci měli i při omezených možnostech pohybu odpovídající prostory, nedocházelo zde k převratným změnám mikroklima. Pro většinu nedomestikovaných druhů astrildů lze považovat za minimální hranici velikosti prostoru, která ještě neohrožuje jejich životní projevy, klece o délce 60cm. Pro chůvičky, zebřičky a některé další domestikované druhy je hranice potřebné délky prostoru někde mezi 40 - 50cm. Uvedené délce by měla odpovídat i výška a šířka klecí, tedy pro oba rozměry minimálně 30 - 35cm. Rozměry uváděné v minulosti byly větší. Není to nezbytně nutné, zvláště, pokud máme v kleci umístěn vždy jeden pár astrildů po období hnízdění a po jeho skončení ptáky umístíme do větších prostor, třeba i do společnosti dalších kusů či druhů. Nemusí být totiž pravdou, že větší prostor=větší šance na úspěch v chovu. Záleží na celé řadě dalších faktorů (klid, pocit bezpečí, mikroklima, výživa, možnost samovolného výběru partnera, apod.). Uvedené rozměry by měly být jakýmsi "minimálním" optimem pro běžný chov. Netvrdím, že větší prostor není vhodný. Vždy záleží na možnostech chovatele. Pokud jde o materiály ke zhotovení chovných zařízení, z pohledu zoohygieny preferujeme lehké, pevné, dobře omyvatelné a dezinfikovatelné materiály, které snesou i vyšší vlhkost (mytí) či vyšší teplotu (např. dezinfekci suchou párou). V konečném důsledku, ale opět závisí na možnostech chovatele, jaký materiál si vybere.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama