Základní barviva:
Eumelanin - šedá a černá barva
Phaeomelanin - hnědá barva
Erythromelanin - červenohnědá barva
Chromozóm: Shluk DNA (jakýsi balík depeší zmuchlaný dohromady, ale je možné ho kdykoliv rozvinout a přečíst). V každé buňce je stejný počet chromozómů.
Gen: Je to část DNA na chromozómu, v našem případě několik desítek či stovek vět na telegrafní depeši, které vypovídají o postupu výroby některých barviv. Z tohoto úseku se buňka vlastně dozví, jak má při výrobě barviva postupovat.
Alela: Dílčí část genu, každý gen má 2 alely, které se mohou odlišovat, ale také mohou být stejnými kopiemi a obě dvě mají svůj recept pro daný pigment, ovšem každá může mít odlišnou cestu výroby a tím může mezi nimi vznikat rozpor.
Genotyp: Geneticky kódovaná informace (soubor genů) nacházející se na chromozómech a určující jaká barviva a kde se budou vyrábět.
Fenotyp: Projev genotypu ve vnějším prostředí. Ukazuje nám skutečnou barvu celého jedince, protože fenotyp může být odlišný od genotypu, jelikož se některé znaky barevně překryjí a my je nerozpoznáme (např.: některé barvy jsou genotypem kódovány odděleně a protože se nacházejí na stejné části těla, vytvoří svou kombinací zbarvení jiné). Nebo se znak ve fenotypu neprojeví z důvodu překrytí recesivní alely dominantní.
Homozygot: Tímto slovem nazýváme jedince(zebřičku), který má v jednom sledovaném znaku, čili v jednom genu obě alely totožné (Recept na výrobu barviva je stejný a proto nedochází k rozporu).
Heterozygot: Je to podobné jako v předchozím případě, ovšem s tím rozdílem, že alely (recepty) jsou odlišné a vzájemně se mohou ovlivňovat (buňka neví, podle kterého receptu má postupovat). Někdy spolupracují, ale většinou se projeví jen jeden z nich.
Dominantní gen (resp. alela): Je to vlastně případ, kdy v jednom genu máme odlišné alely (heterozygot). Buňka tedy postupuje podle receptu, který je pro ni důležitější (a ten je pak dominantní). Pokud máme gen pro např. pro celkovou barvu těla a jednotlivé alely označíme písmenem A, můžeme zvolit standartní zbarvení jako dominantní (A) a bílé zbarvení jemu recesivní (viz níže) (a). Pak gen bude obsahovat 2 alely: Aa, ale protože pro buňku je dominantní gen důležitější, řídí se podle něho a zbarvení jednice je standardní.
Recesivní gen (resp. alela): Opak dominantního. Je to vlastně alela podřízená dominantní. Pokud nastane případ, kdy se sejdou 2 alely stejného recesivního znaku (homozygot), projeví se tento gen na vnějším vybarvení (fenotypu) jedince a pokud vezmeme v úvahu příklad z písmenem A, pak tento jedinec má alely aa a jeho zbarvení je bílé.
Základní neboli Mendelistická dědičnost je založena na jednoduchých pravidlech. V případě křížení dvou jedinců (každý má svou genetickou informaci a potomci získávají od každého polovinu) nastává případ, kdy se genetická informace každého z nich a jednotlivé geny rozdělí na polovinu (meioza, proces buněčného dělení). Jelikož je celá DNA v normální buňce duplikována a jak jsme již říkaly gen obsahuje 2 alely (např. Aa), může se předávat do další generace jen jedna z nich. To se také děje a záleží na procesech náhody kterou alelu který potomek od rodiče obdrží. A na tom, které 2 alely se sejdou v jednom jedinci, taková barva opeření se navenek projeví.
Uvedeme si příklad křížení:
Rodiče (P:) AA (standartní) x aa (bílý)
Potomci jsou ve znaku totožní Aa (standartní, ovšem štěpitelní do bílé), ale když:
P: Aa (standart štěp. do bílé) x Aa (standard štěp. do bílé)
Potomci: AA (standart), Aa (standart štěp. do bílé), aa (bílí).
Tady vidíme, že i ze dvou zjevně stejných rodičů se může vyklubat velice odlišné potomstvo.
RF Poměr genotypů, Mendelistický čtverec

Z tabulky vyplývá teoretický štěpný poměr při křížení dvou heterozygótů: 1x AA, 2x Aa, 1x aa. V praxi to znamená, že pokud budeme křížit pár zebřiček, kteří jsou standartní, ale štěpitelné do bílé (tedy heterozygotní), získáme teoreticky:
25% standartních,
50% standartních štěpitelných do bílé,
25% bílých.
Pokud známe, jak je dědičnost založena, není poté problém uchovat a získat barevné variace z jedinců, kteří navenek vypadají jako standardní.
Uvádím základní barevné formy a jejich dědičnost (převzato z WWW):
Dominantní gen
G - Gray Normal, standartní - šedá
BF - Black Face, černovousá (černé skvrny mezi okem a zobákem)
DS - Dominant Silver, stříbrná, pastelová (DB - Dilute Blue)
CR - Crested, chocholatá
Recesivní gen
FF - Florida Fancy/Isabel (nekompletní dominance), izabelová - rudoboká
YB - Yellow Beak, žlutozobá
P - Pied, straka
PNG - Penguin, bělobřichá
OB - Orange Breast, rudoprsá
BB - Black Breast, černoprsá
BC - Black Cheek, černolící
RS - Recessive Silver, stříbrná recesivní
W - White, bílá
Gen vázaný na pohlaví
F - Fawn, skořicová
CFW - Chestnut Flanked White, mramorová
LB - Light Backed, světlehřbetá
Gen vázaný na pohlaví:
Jedná se o zvláštní typ dědičnosti, která neodpovídá normálním pravidlům dědičnosti, čili ani štěpným poměrům. Celý problém tkví v tom, že z celé sady chromozómů, má každá buňka dva pohlavní chromozómy, nazývají se X a Y. Je jimi vlastně určeno pohlaví. Kromě toho jsou na tomto chromozómu umístěny geny, které ovlivňují také barvu peří. Samci mají sadu těchto chromozómů XX. Čili na každém chromozómu je jedna velmi podobná alela, která ovlivňuje svůj protějšek na druhém chromozómu(viz heterozygot (dominance, recesivita), homozygot). Ovšem problém nastává u samic, které mají jeden chromozóm typu Y, který je strukturálně odlišný od chromozómu X. Sada u samic tedy vypadá XY. Na chromozomu Y nejsou umístěny geny pro tvorbu barviv a proto se vše řídí dle chromozómu X, který vlastně nemá protějšek a tudíž ani neexistuje dominance ani recesivita.
Příklad: skořicové zbarvení
Samec XsXs (skořicové zbarvení)
Samice XY (standart)
Potomci: Samci XsX (standartní, štěpitelní do skořicové)
Samice XsY (skořicové)
Aby se skořicové zbarvení projevilo, musí být u samců na obou alelách (recesivní gen), ale jelikož u samic jim chybí protějšek na chromozómu Y, stačí aby tento znak byl pouze na jedné alele.
Samec XX (standart)
Samice XsY (skořicové zbarvení)
Potomci: Samci XsX (standartní, štěpitelní do skořicové)
Samice XY (standartní)
Některé barevné formy jsou kombinací několika typů zbarvení:
Smetanový: dominantní zředění pigmentu (DB) a skořicové zbarvení (F)
Phaeo: izabelová (FF) a černoprsá (BB)
Eumelanin - šedá a černá barva
Phaeomelanin - hnědá barva
Erythromelanin - červenohnědá barva
Chromozóm: Shluk DNA (jakýsi balík depeší zmuchlaný dohromady, ale je možné ho kdykoliv rozvinout a přečíst). V každé buňce je stejný počet chromozómů.
Gen: Je to část DNA na chromozómu, v našem případě několik desítek či stovek vět na telegrafní depeši, které vypovídají o postupu výroby některých barviv. Z tohoto úseku se buňka vlastně dozví, jak má při výrobě barviva postupovat.
Alela: Dílčí část genu, každý gen má 2 alely, které se mohou odlišovat, ale také mohou být stejnými kopiemi a obě dvě mají svůj recept pro daný pigment, ovšem každá může mít odlišnou cestu výroby a tím může mezi nimi vznikat rozpor.
Genotyp: Geneticky kódovaná informace (soubor genů) nacházející se na chromozómech a určující jaká barviva a kde se budou vyrábět.
Fenotyp: Projev genotypu ve vnějším prostředí. Ukazuje nám skutečnou barvu celého jedince, protože fenotyp může být odlišný od genotypu, jelikož se některé znaky barevně překryjí a my je nerozpoznáme (např.: některé barvy jsou genotypem kódovány odděleně a protože se nacházejí na stejné části těla, vytvoří svou kombinací zbarvení jiné). Nebo se znak ve fenotypu neprojeví z důvodu překrytí recesivní alely dominantní.
Homozygot: Tímto slovem nazýváme jedince(zebřičku), který má v jednom sledovaném znaku, čili v jednom genu obě alely totožné (Recept na výrobu barviva je stejný a proto nedochází k rozporu).
Heterozygot: Je to podobné jako v předchozím případě, ovšem s tím rozdílem, že alely (recepty) jsou odlišné a vzájemně se mohou ovlivňovat (buňka neví, podle kterého receptu má postupovat). Někdy spolupracují, ale většinou se projeví jen jeden z nich.
Dominantní gen (resp. alela): Je to vlastně případ, kdy v jednom genu máme odlišné alely (heterozygot). Buňka tedy postupuje podle receptu, který je pro ni důležitější (a ten je pak dominantní). Pokud máme gen pro např. pro celkovou barvu těla a jednotlivé alely označíme písmenem A, můžeme zvolit standartní zbarvení jako dominantní (A) a bílé zbarvení jemu recesivní (viz níže) (a). Pak gen bude obsahovat 2 alely: Aa, ale protože pro buňku je dominantní gen důležitější, řídí se podle něho a zbarvení jednice je standardní.
Recesivní gen (resp. alela): Opak dominantního. Je to vlastně alela podřízená dominantní. Pokud nastane případ, kdy se sejdou 2 alely stejného recesivního znaku (homozygot), projeví se tento gen na vnějším vybarvení (fenotypu) jedince a pokud vezmeme v úvahu příklad z písmenem A, pak tento jedinec má alely aa a jeho zbarvení je bílé.
Základní neboli Mendelistická dědičnost je založena na jednoduchých pravidlech. V případě křížení dvou jedinců (každý má svou genetickou informaci a potomci získávají od každého polovinu) nastává případ, kdy se genetická informace každého z nich a jednotlivé geny rozdělí na polovinu (meioza, proces buněčného dělení). Jelikož je celá DNA v normální buňce duplikována a jak jsme již říkaly gen obsahuje 2 alely (např. Aa), může se předávat do další generace jen jedna z nich. To se také děje a záleží na procesech náhody kterou alelu který potomek od rodiče obdrží. A na tom, které 2 alely se sejdou v jednom jedinci, taková barva opeření se navenek projeví.
Uvedeme si příklad křížení:
Rodiče (P:) AA (standartní) x aa (bílý)
Potomci jsou ve znaku totožní Aa (standartní, ovšem štěpitelní do bílé), ale když:
P: Aa (standart štěp. do bílé) x Aa (standard štěp. do bílé)
Potomci: AA (standart), Aa (standart štěp. do bílé), aa (bílí).
Tady vidíme, že i ze dvou zjevně stejných rodičů se může vyklubat velice odlišné potomstvo.
RF Poměr genotypů, Mendelistický čtverec
Z tabulky vyplývá teoretický štěpný poměr při křížení dvou heterozygótů: 1x AA, 2x Aa, 1x aa. V praxi to znamená, že pokud budeme křížit pár zebřiček, kteří jsou standartní, ale štěpitelné do bílé (tedy heterozygotní), získáme teoreticky:
25% standartních,
50% standartních štěpitelných do bílé,
25% bílých.
Pokud známe, jak je dědičnost založena, není poté problém uchovat a získat barevné variace z jedinců, kteří navenek vypadají jako standardní.
Uvádím základní barevné formy a jejich dědičnost (převzato z WWW):
Dominantní gen
G - Gray Normal, standartní - šedá
BF - Black Face, černovousá (černé skvrny mezi okem a zobákem)
DS - Dominant Silver, stříbrná, pastelová (DB - Dilute Blue)
CR - Crested, chocholatá
Recesivní gen
FF - Florida Fancy/Isabel (nekompletní dominance), izabelová - rudoboká
YB - Yellow Beak, žlutozobá
P - Pied, straka
PNG - Penguin, bělobřichá
OB - Orange Breast, rudoprsá
BB - Black Breast, černoprsá
BC - Black Cheek, černolící
RS - Recessive Silver, stříbrná recesivní
W - White, bílá
Gen vázaný na pohlaví
F - Fawn, skořicová
CFW - Chestnut Flanked White, mramorová
LB - Light Backed, světlehřbetá
Gen vázaný na pohlaví:
Jedná se o zvláštní typ dědičnosti, která neodpovídá normálním pravidlům dědičnosti, čili ani štěpným poměrům. Celý problém tkví v tom, že z celé sady chromozómů, má každá buňka dva pohlavní chromozómy, nazývají se X a Y. Je jimi vlastně určeno pohlaví. Kromě toho jsou na tomto chromozómu umístěny geny, které ovlivňují také barvu peří. Samci mají sadu těchto chromozómů XX. Čili na každém chromozómu je jedna velmi podobná alela, která ovlivňuje svůj protějšek na druhém chromozómu(viz heterozygot (dominance, recesivita), homozygot). Ovšem problém nastává u samic, které mají jeden chromozóm typu Y, který je strukturálně odlišný od chromozómu X. Sada u samic tedy vypadá XY. Na chromozomu Y nejsou umístěny geny pro tvorbu barviv a proto se vše řídí dle chromozómu X, který vlastně nemá protějšek a tudíž ani neexistuje dominance ani recesivita.
Příklad: skořicové zbarvení
Samec XsXs (skořicové zbarvení)
Samice XY (standart)
Potomci: Samci XsX (standartní, štěpitelní do skořicové)
Samice XsY (skořicové)
Aby se skořicové zbarvení projevilo, musí být u samců na obou alelách (recesivní gen), ale jelikož u samic jim chybí protějšek na chromozómu Y, stačí aby tento znak byl pouze na jedné alele.
Samec XX (standart)
Samice XsY (skořicové zbarvení)
Potomci: Samci XsX (standartní, štěpitelní do skořicové)
Samice XY (standartní)
Některé barevné formy jsou kombinací několika typů zbarvení:
Smetanový: dominantní zředění pigmentu (DB) a skořicové zbarvení (F)
Phaeo: izabelová (FF) a černoprsá (BB)
D - pastelové zbarvení, projevuje se pokud alespoň jedna alela je dominantní:
- můžeme zapsat jako: DD, popř. Dd, velké D je výraz pro dominantní alelu v případě pastelového zbarvení, malé d, výraz pro alelu recesivní.
- naskýtá se případ, kdy máme 3 typy genotypů: DD, Dd, dd, ovšem ve skutečnosti se liší pouze typ DD, Dd (pastelová) od dd (standartní zbarvení), tzn. že na barvě zebřičky nepoznáme, jestli je genotypu DD, Dd, ovšem tato skutečnost má velký význam při křížení a musíme to vydedukovat pouze z rodokmenů.
S - skořicové zbarvení, vázané na pohlavní chromozóm.
- rozdíl u samců a samic.
- může zde nastat několik možností: samci: SS, Ss, ss (XX, XsX, XsXs)
samice: S-, s- (XY, XsY)
- pomlčka u samic značí absenci tohoto genu na chromozómu Y (viz. obecná genetika).
- u samic je to jednoduché: S- (XY) - standartní zbarvené, s- (XsY) - skořicové zbarvení
- u samců jsou 3 možnosti jako v případě s genem D, ale skořicové zbarvení se projevuje jen v recesivní fázi tzn. ve formě ss, takže jedinci ss (XsXs) jsou skořicoví, jedinci Ss (XsX) jsou standartní, ale jsou nositeli tohoto zbarvení v další generaci, a jednici SS (XX) jsou standartní bez projevu této vlastnosti. Nyní ke konkrétním příkladům:
Příklad č.1
Máme samce: označení genotypu: DDss, jeho zbarvení je smetanové a samici se standartním zbarvením: ddS-
křížení: DDss x ddS-
potomci:
Mendelistický čtverec, nejdříve gen D

Vychází nám, že 100% potomstva má gen Dd, což značí pastelové zbarvení.
Gen S

Z tabulky vidíme, že samci (mají obě alely, samice jen jednu) budou mít genotyp Ss a jejich zbarvení je standartní, ale jsou nositelem skořicového zbarvení v další generaci. Samice mají gen s- a jejich zbarvení je proto skořicové.
Pokud vezmeme v potaz oba geny současně, můžeme říci, že z tohoto křížení budou všechny samice genotypu: Dds- a proto budou smetanové (Dd - pastelové zbarvení + s- skořicové zbarvení = smetanová barva), ovšem samci budou mít genotyp: DdSs a budou všichni se zředěným pigmentem, čili budou 100% pasteloví.
Závěr:
Potomci: samci: DdSs pasteloví
samice: Dds- smetanové
Příklad č.2
Smetanový samec jako v předchozím příkladě, ale genotyp: DdSs !
Standartní samice s genotypem:ddS- !
Na venek jsou oba ptáci naprosto totožní s těmi v příkladě č.1, ale….
Křížení: DdSs x DdS-
Potomci:
Gen D

Vychází nám 50% genotyp dd, což ukazuje na standartní barvu a 50% genotyp Dd, což je pastelové zbarvení.
Gen S

Samci: SS a Ss, všichni standartní
Samice: S- standartní
s- skořicové
Závěr: Kombinací obou genů nám vychází 4 typy zbarvení:
Samci: standartní: ddSS nebo ddSs (50% samců), pasteloví DdSS nebo DdSs(50% samců)
Samice: standartní: ddS- (25% samic)
skořicové: dds- (25% samic)
pastelové: DdS- (25% samic)
smetanové: Dds- (25% samic)
Příklad č.3
Máme samce: označení genotypu: ddSS, jeho zbarvení je standartní a samici se smetanovým zbarvením: DDs-
křížení: ddSS x DDs-
potomci:
gen D

Vychází nám, že 100% potomstva má gen Dd, což značí pastelové zbarvení.
Gen S

Z tabulky vidíme, že samci (mají obě alely) budou mít genotyp Ss a jejich zbarvení je standartní, ale jsou nositelem skořicového zbarvení v další generaci. Samice mají gen S- a jejich zbarvení je také standartní.
Závěr:
Potomci: samci: DdSs pasteloví
samice: DdS- pastelové
Příklad č.4
Standartní samec jako v předchozím příkladě, ale genotyp:
Smetanová samice s genotypem:Dds- !
Křížení: ddSs x Dds-
Potomci:
Gen D

Vychází nám 50% genotyp dd, což ukazuje na standartní barvu a 50% genotyp Dd, což je pastelové zbarvení.
Gen S

Samci: Ss standartní ss skořicoví
Samice: S- standartní s- skořicové
Závěr:
Kombinací obou genů nám vychází 4 typy zbarvení u obou pohlaví:
Samci: standartní: ddSs (25% samců),
pasteloví DdSs(25% samců)
skořicoví ddss (25%samců)
smetanoví Ddss (25% samců)
Samice: standartní: ddS- (25% samic)
skořicové: dds- (25% samic)
pastelové: DdS- (25% samic)
smetanové: Dds- (25% samic)
- můžeme zapsat jako: DD, popř. Dd, velké D je výraz pro dominantní alelu v případě pastelového zbarvení, malé d, výraz pro alelu recesivní.
- naskýtá se případ, kdy máme 3 typy genotypů: DD, Dd, dd, ovšem ve skutečnosti se liší pouze typ DD, Dd (pastelová) od dd (standartní zbarvení), tzn. že na barvě zebřičky nepoznáme, jestli je genotypu DD, Dd, ovšem tato skutečnost má velký význam při křížení a musíme to vydedukovat pouze z rodokmenů.
S - skořicové zbarvení, vázané na pohlavní chromozóm.
- rozdíl u samců a samic.
- může zde nastat několik možností: samci: SS, Ss, ss (XX, XsX, XsXs)
samice: S-, s- (XY, XsY)
- pomlčka u samic značí absenci tohoto genu na chromozómu Y (viz. obecná genetika).
- u samic je to jednoduché: S- (XY) - standartní zbarvené, s- (XsY) - skořicové zbarvení
- u samců jsou 3 možnosti jako v případě s genem D, ale skořicové zbarvení se projevuje jen v recesivní fázi tzn. ve formě ss, takže jedinci ss (XsXs) jsou skořicoví, jedinci Ss (XsX) jsou standartní, ale jsou nositeli tohoto zbarvení v další generaci, a jednici SS (XX) jsou standartní bez projevu této vlastnosti. Nyní ke konkrétním příkladům:
Příklad č.1
Máme samce: označení genotypu: DDss, jeho zbarvení je smetanové a samici se standartním zbarvením: ddS-
křížení: DDss x ddS-
potomci:
Mendelistický čtverec, nejdříve gen D
Vychází nám, že 100% potomstva má gen Dd, což značí pastelové zbarvení.
Gen S
Z tabulky vidíme, že samci (mají obě alely, samice jen jednu) budou mít genotyp Ss a jejich zbarvení je standartní, ale jsou nositelem skořicového zbarvení v další generaci. Samice mají gen s- a jejich zbarvení je proto skořicové.
Pokud vezmeme v potaz oba geny současně, můžeme říci, že z tohoto křížení budou všechny samice genotypu: Dds- a proto budou smetanové (Dd - pastelové zbarvení + s- skořicové zbarvení = smetanová barva), ovšem samci budou mít genotyp: DdSs a budou všichni se zředěným pigmentem, čili budou 100% pasteloví.
Závěr:
Potomci: samci: DdSs pasteloví
samice: Dds- smetanové
Příklad č.2
Smetanový samec jako v předchozím příkladě, ale genotyp: DdSs !
Standartní samice s genotypem:ddS- !
Na venek jsou oba ptáci naprosto totožní s těmi v příkladě č.1, ale….
Křížení: DdSs x DdS-
Potomci:
Gen D
Vychází nám 50% genotyp dd, což ukazuje na standartní barvu a 50% genotyp Dd, což je pastelové zbarvení.
Gen S
Samci: SS a Ss, všichni standartní
Samice: S- standartní
s- skořicové
Závěr: Kombinací obou genů nám vychází 4 typy zbarvení:
Samci: standartní: ddSS nebo ddSs (50% samců), pasteloví DdSS nebo DdSs(50% samců)
Samice: standartní: ddS- (25% samic)
skořicové: dds- (25% samic)
pastelové: DdS- (25% samic)
smetanové: Dds- (25% samic)
Příklad č.3
Máme samce: označení genotypu: ddSS, jeho zbarvení je standartní a samici se smetanovým zbarvením: DDs-
křížení: ddSS x DDs-
potomci:
gen D
Vychází nám, že 100% potomstva má gen Dd, což značí pastelové zbarvení.
Gen S
Z tabulky vidíme, že samci (mají obě alely) budou mít genotyp Ss a jejich zbarvení je standartní, ale jsou nositelem skořicového zbarvení v další generaci. Samice mají gen S- a jejich zbarvení je také standartní.
Závěr:
Potomci: samci: DdSs pasteloví
samice: DdS- pastelové
Příklad č.4
Standartní samec jako v předchozím příkladě, ale genotyp:
Smetanová samice s genotypem:Dds- !
Křížení: ddSs x Dds-
Potomci:
Gen D
Vychází nám 50% genotyp dd, což ukazuje na standartní barvu a 50% genotyp Dd, což je pastelové zbarvení.
Gen S
Samci: Ss standartní ss skořicoví
Samice: S- standartní s- skořicové
Závěr:
Kombinací obou genů nám vychází 4 typy zbarvení u obou pohlaví:
Samci: standartní: ddSs (25% samců),
pasteloví DdSs(25% samců)
skořicoví ddss (25%samců)
smetanoví Ddss (25% samců)
Samice: standartní: ddS- (25% samic)
skořicové: dds- (25% samic)
pastelové: DdS- (25% samic)
smetanové: Dds- (25% samic)
ahoj prosím mrkni my na web(blog). a nech tam komentář moc prosím jsem ti vděčná