Vál vítr přes uvadlý vřes,
leč bez pohnutí stál tam les:
na jeho klín pad věčný stín
a temný tvor tam mlčky lez.
Ten vítr od hor chladných vál,
jak příboj řval a náhle rval
větve i strom tam v lese tom
a k zemi listí strhával.
Pak vítr k východu se zdvih,
Les opět znehybněl a ztich,
Leč přes močál si vítr dál
Surově hvízdal v notách svých.
Nad naší Horou povětřím
Přeletěl dračí sluj, a tím
I balvany tam u brány,
Kde dosud ve vzduchu čpěl dým.
Pak se ten vichr nechal svést
Přes moře noci dálkou cest.
Měsíc jej hned jal do plachet
A znovu svitla záře hvězd.
//<![CDATA[ //]]>