close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

OPĚTOVNÉ SHLEDÁNÍ S ALATRISTEM V UCLÉS

18. listopadu 2007 v 20:01 | Věra Žmolíková |  Viggo Mortensen

OPĚTOVNÉ SHLEDÁNÍ S ALATRISTEM V UCLÉS

Převzato:www.viggo-works.com
V kufru auta jsem si s sebou vezl hodně nadějí: své i kolegů z redakce, stejně jako mých mnoha přátel z Leónu.
Avšak především slovo gentlemana Vigga z Leónu, že se zase nejméně jednou uvidíme, než skončí natáčení "Kapitána Alatrista". Ta schůzka se měla konat v Uclés.
"Takový člověk tady není", zněla ostrá odpověď recepční v hotelu. Přesto jsem tam zanechal vzkaz. Ve stínu nejistoty jsem prožil dlouhou, horkou noc.
Náhle mmě začal zvonit mobil. Nejprve vzdálená melodie, která se mi mísila s dechem, pak vytrvalé, otravné a hlasité vyzvánění, které jsem zkrátka musel zastavit, pokud jsem chtěl dál spát. Z nočního stolku jsem smetl všechno možné, než jsem nakonec uchopil mobil: z druhé strany se linul Viggův rytmický hlas: "Co tam ještě děláš? Za chvíli natáčíme, tak rychle přijeď."
Vyskočil jsem, jako by mě vystřelili z praku. Bylo 7.45 ráno. Musel jsem ujet těch 17 km, které mě dělily od scény. Vyrazil jsem po dálnici a namířil na Tribaldos, pak jsem odbočil na Uclés, které se to ráno zdálo dál, než kdy jindy. V ranní mlze jsem se přehoupl přes kopec směrem na jihozápad a rozpoznal jsem Escorcial La Manchi, posazené na působivé skále dominující úrodné nížině Cuency.
Brzy jsem spatřil řady aut, přívěsů a stanů rozprostírajících se na rozlehlé planině, kde poraněný topol uprostřed prérie ještě neposkytoval dostatek stínu.
Vstupní kontrola. A už hledám místo, kde obávaný syn "Bredy" změní své již doutnající auto v popel(pozn. překl.-???). Šel jsem hledat Viggův přívěs. Byl obklopen dalšími podobnými přívěsy, jak to známe z westernových filmů. Od ostatních ho odlišují dvě vlajky. Jedna Leónu a druhá FC San lorenza. Dveře jsou otevřené, což znamená, že Viggo není daleko. Ujdu pár kroků ke stanu s občerstvením a vidím, že má schůzku s Díaz Yanesem a dalšími herci a plánují ranní natáčení. Zdálky na mě mává. Chvilku čekám vedle vlámských vojáků s mušketami, kteří mají jít na scénu. Po pravé ruce, v rozlehlé prérii, osm odcizených kanónů čeká na rozkaz začít prudkou palbu proti španělským jednotkám.
Impozantní koně z Jerezu nervózně podusávají a elegantně se předvádí při nácviku na závěrečný úkol. Přichází ke mně kdosi z produkční společnosti a říká, že nesmím fotit a nahrávat natáčení. Co se dá dělat, nechávám tam foťáky.
"Promiň, že jsem tě nechal čekat, ale plánovali jsme dnešní den", slyším za zády. Otočím se a vidím Vigga, který přichází a usmívá se, oblečený jako Alatriste. Vítáme se, bere mě za paži a vede za Yanesem.
"Přišel z Leónu, aby viděl natáčení a udělal s tebou rozhovor", říká mu Alatriste. Potřese mi rukou a já s ním jdu na místo, kde se připravují stovky komparsistů na první záběr bitvy o Rocroi. " Když budeš se mnou, všechno líp uvidíš", upozorňuje Augustin, zatímco špičkou boty típne jednu ze svých cigaret.
Mezitím Viggo zmizí v maskérně a zakrátko se objeví plný jizev a se sečnou, krvácející ránou na hlavě. Daleko na planině se podle mraku prachu zdá, že tercios zaujímají pozice pro první scénu krvavé bitvy o Rocroi. Jdu s Alatristem dolů do údolí a někdo k němu přichází cosi projednat. Téměř rozmáčklý slunečníkem asistenta režiséra, dává Jordi komparsu poslední pokyny. Přestat kouřit a připravit si oštěpy k zastavení prvního útoku Francouzů. Prach, pot a ocel.
Sluneční výheň se začíná projevovat. Z impozantního kláštera, který vévodí údolí a planině, můžete v dálce vidět bojiště u Uclé, kde od rána leží bezpočet mrtvých a raněných. Je to jenom jako, ale vypadají opravdově. Teplota stoupá a komparsisté, v těžkých kostýmech, helmách a kloboucích, snášejí s klidem osm hodin natáčení, ozbrojeni meči a krátkými karabinami. V jednu odpoledne se teplota vyšplhá na 38°C .
Scéna je snesitelná jen díky množství vody a šunkových sendvičů.
Mezi mraky prachu, uprostřed skupinky důstojníků, vidím kapitánovu elegantní postavu, jak se opírá o mušketu, bez klobouku na hlavě a s gustem kouří tisící cigaretu toho dne. Nemluví. Sleduje dav zpod přivřených víček a nerušeně se halí do cigaretového kouře. Vedro je vražedné. Tu a tam jde pod napůl spadlou markýzu, kde má svou židli, aby si vyslechl Yaneseho pokyny. Po několika minutách soustředěného poslouchání vstane a přejde pole dlouhými kroky k vojákům uprostřed planiny.
Mluvím o těžkém natáčení a dlouhých hodinách na slunci, ale Viggo si nestěžuje.
"Pro komparsisty, kteří se nemůžou volně pohybovat a odejít ze scény po osm hodin natáčení každý den několik týdnů je to těžší. Já si přinejmenším můžu několikrát za den udělat přestávku a vypít si maté", říká mi s nádechem lítosti.
Yanes uděluje poslední pokyny a vysvětluje mi, že brzy začne první zkouška na přepadení. Jordi a asistenti dávají komparsu pokyny nekouřit, být zticha a připravit si muškety k boji. Jiní asistenti sem tam opravují make-up vojáků a s výkřikem "akce!" se dají všichni do pohybu a ticho zmizí.
"Akce!", slyšíme z megafonu. První řada mušketýrů nabije zbraně, opře je o vidlici a čeká. Žene se k nim skupina nepřátelských vojáků, ale když se ozve "Pal!", mušketýři bez milosti pálí.
Mraky střelného prachu se míchají s prachem, který pokrývá zraněné vojáky. Bitva o Rocroi začala.
Výbuchy smetou první řadu vojáků. Druhá řada mušketýrů pokročí kupředu a mezi kopiníky se zjeví Alatriste, položí zbraň do vidlice a pálí do skupiny Francouzů, kteří jsou před ním. Všude jsou zranění.
"Střih!", křičí Jordi. "Záběr je v pořádku!" Mezi řadami komparsistů je slyšet úlevný vzdech. Scénu opakovali počtvrté.
Slunce je vysoko. Lidé už jsou hladoví. Někdo dává pokyn k přestávce na oběd. Čety se rychle zformují a pochodují do stanů, kde jsou jídelny.
Yanes mluví s Viggem, než odejde do svého karavanu. Cestou tam mi Alatriste navrhuje dát si rychlý oběd, takže poté si můžeme klidně povídat. Horko na dusné planině je téměř nesnesitelné, a když dorazím do stanu s občerstvením, bez dechu se zhroutím na židli.
Všichni jsme z Leónu. Vysoký, osmdesátiletý muž ve slunečních brýlích přijíždí v malém elektrickém vozíku, v takovém, jaký používají hráči golfu. On se v něm pohybuje po celé scéně. Všichni ho vítají a uctivě s ním mluví, muž odpovídá anglicky. Sedne si k vedlejšímu stolu a čeká.
Viggo je převlečený a čerstvě osprchovaný a podává mi ochranný krém.
"Jestli se nechceš spálit, natři se", a hned poté mě představí tomu muži. "To je Bob Anderson, pojem ve světě dobrodružného filmu. Už byl učitelem Errola Flyna, Mela Ferrera, Stewarta Grangera a dalších slavných šermířů. Byl taky poradcem v Pánovi prstenů a Pirátech z Karibiku, kromě dalších dobrodružných filmů." Představíme se a on se mě zeptá, odkud jsem a jestli se mi líbí natáčení.
Viggo tlumočí, protože moje angličtina je natolik mizerná, že dokonce ani nerozumím. Krátce si popovídáme, ale předtím si domluvíme rozhovor.
Potom se kapitán postaví do fronty, která se vytvořila před karavanem s jídlem. "Artičoky, stejk a studené gazpacho(pozn. překl.: studená polévka z rajčat a další zeleniny), myslím, že je to v tom horku nejlepší", říká. Souhlasím, a když jsme obslouženi, jdeme k velkému prázdnému stolu.
Povídání se protáhne, jakmile se dostaneme ke krásám Curuena v tomto období, protože Viggo ho zná i v podobě se sněhem pokrytými pěšinami. Viggo se taky zajímá o rybaření, což je jeho velká záliba. A protože je dobrý fotograf, umí zachytit probouzení jara v o údolích Curuena.
"Až tohle skončí, půjdu tam nahoru". V tu chvíli si k nám přisednou Inigo Marcos, producent, a Diaz Yanes, který už dojedl. Konverzace ožije několika vtipy z ranního natáčení. Pak Yanes vypráví, jak se Viggo vždycky těší na zprávy a vtipy z Leonu a zdůrazňuje, že od první chvíle natáčení v Cádizu má Viggo z okna přívěsu pověšenou vlajku Leonu hned vedle vlajky San Lorenza a ještě k tomu se z Alatristova přívěsu po dlouhé hodiny line hudba této země.
Dokonce i koně z Jerezu už tančí na "Titos of Bonar". Viggo poslouchá, mlčí a usmívá se. Potom se mě zeptá, jestli jsem už navštívil vesnici a klášter. "Jestli ne, nemůžeš odjet", říká mi a pokračuje: "Tam nahoře na náměstí je bar, jehož vlastník Luis ví o Uclés a klášteru víc než ten, kdo ho postavil, protože tam pracuje se svou rodinou od dětství. Jdi ho navštívit a řekni, že tě posílám já."
Chvilku se na sebe díváme. Zdá se, že se Viggovy šedomodré oči snaží uhádnout mé úmysly. Ptám se Iniga Marcose, producenta, a Yanese, jestli v poslední třetině příštího roku bude premiéra i v Leonu. Marcos se usmívá a říká, že ze své strany nevidí žádné překážky a doufá, že ani v produkční společnosti nikdo nic nebude namítat. "Premiéra bude v různých městech jako je Madrid nebo Sevilla, Leon by mohl být další zajímavé místo", souhlasí.
"A protože k tomu všemu je Alatriste z Curuena, není nic lepšího, že ho tam přivézt", zdůrazňuje Yanes. Viggo dodává: "Pokud jde o mě, těším se na to."
Yanes pokračuje: "Myslím, že uspořádat jednu z premiér v Leonu je vynikající nápad. Můžeme tím napravit to, že se v Leonu nenatáčela žádná scéna. Když totiž Viggo přijel, všechna natáčecí místa už byla určená.
Viggo po tom touží, já se na to těším a jestli bude ještě souhlasit producent, pojd'me do toho. Jdu tam, kam jde Viggo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama