O umění
Otázka: Co ti tvoje práce nabízí jako umělci?
Odpověď: Je to jiný způsob jak vyjádřit sebe samého. Poskytuje mi zdroje k tomu, abych mohl dělat věci, které chci a také je to práce, která mi umožní mít v některých obdobích dost času, abych si mohl tvořit co potřebuji. Ale ty poslední dva roky jsem pracoval pořád jen na filmech a těch reklamách okolo a také jsem se věnoval nakladatelství Perceval Press - naplánovali jsme si tenhle rok vydat dalších šest nebo sedm knih.
Otázka: Co je cílem Perceval Press?
Odpověď: Nabízet veřejnosti pomocí internetu informace o knihách, myšlenkách, umění, poezii a jiných zajímavých věcech, které nejsou běžně dostupné. Teď zrovna chceme vydat knihu o umění na Kubě v posledních 20 letech. Ani v USA ani jinde se o tom skoro nic neví. I navzdory naprostému nedostatku informací je na Kubě velmi čilý umělecký život a já jsem tam viděl mnoho věcí, které bych rád zprostředkoval i jiným lidem. Je to jako dárek, když budu chtít někomu dát něco, co vím, že se mu bude líbit a co bych třeba i já chtěl dostat. Rád bych, aby tohle bylo posláním Percevalu, nabízet originální nápady a myšlenky tak, aby je lidé chtěli přijímat.
Otázka: Věnuješ se mnoha věcem: maluješ, píše básně, fotíš, hraješ. Děláš všechny tyhle činnosti stejně intenzivně, nebo tě něco zajímá víc než ten zbytek?
Odpověď: Jednou někdo řekl, že historie nám ukazuje co je a co bylo a umění nám ukazuje co by mohlo být. Nevím, tohle neodděluji. Nerozhoduji se, jestli se právě budu víc věnovat filmu, psaní nebo malbě. Uvědomuji si, že při filmování můžu zastat jen malou část práce, režisér usměrňuje moje nápady tak, aby vše ladilo dohromady. Při kreslení, focení nebo psaní básní celý proces i výsledky závisí jen na mně.
Otázka: Existuje nějaký předmět, téma nebo motiv, který se objevuje ve tvém umění častěji?
Odpověď: Ne, nic zvláštního. Když začínám s obrazem, nemám žádnou přesnou představu, stejně tak když beru do ruky foťák, nevím přesně co chci fotit…je to jako rozhovor, taky předem nevíte, kam se bude ubírat.
Otázka: K tvojí práci u filmu: prý jsi odmítl roli v "Borgia", byla ti formálně nabídnuta, nebo to byly jem zvěsti?
Odpověď: Nabídli mi jí formálně, ale problém byl…jen se podívejte, ještě stále to není natočené. A možná, že ani nikdy nebude. Minimálně ne teď. Poté, co jsem dokončil Pána prstenů, nepracoval jsem skoro dva roky. V roce 2002 mi tuhle roli nabídli, ale ten film nebyl připraven k natáčení. Scénář je sice skvělý a já se o tohle téma zajímám, o tenhle příběh španělské rodiny žijící v Itálii v té situaci a v tom čase. Kromě toho, režisérem je Neil Jordan… Ten nápad mě opravdu moc zaujal a moc jsem na tom chtěl pracovat, ale finanční podklady pro natáčení nebyly dostatečné a tak se nedaly čekat žádné zázraky. Bylo mi líto projekt opustit a snažil jsem se to udělat s respektem, protože mám rád Neila Jordana a scénář se mi moc líbil. Kdyby to jednou vypadalo reálně, rád do toho půjdu. Někdy v červnu 2002 jsem vzal roli v "Hildago" a tak jsem zase začal pořádně pracovat.
Otázka: Jaké je "Hildago"?
Odpověď: Je to moc zajímavý příběh muže, který skutečně žil, odehrává se kolem roku 1880. Nejraději mám tu část o muži, který vyrostl v USA a který cestuje do Arábie, aby tam žil s kmenem jezdců na koních. Není to jako ve velkofilmech, kde když jede Američan do cizí země, pořádně jim tam vysvětlí, jak dělat věci správně, "americky" - politicky a kulturně korektně, anebo je tam všechny pozabíjí. Zajímá mě to, protože ten člověk vůbec nic neví o místě, na které jede, jen se svým koněm, a který se vrátí do své země dost změněný. Už vlastně dokončujeme natáčení. Jiná část příběhu se odehrává na západě, jejich kultura je tu ukázána v trochu netradičním světle. A všichni domorodci mluví ve filmu vlastní řečí, ne anglicky, což je myslím pro diváky celkem přínosné.
Otázka: Po Pánu prstenů jsi se stal "slavným" pro širokou veřejnost, ačkoli jsi už předtím pracoval na spoustě filmů. Jak tě fenomén slávy a fanoušků ovlivnil?
Odpověď: Moc ne. Obvykle nevyhledávám veřejná místa, pouze při promotion akcích a tak. Je fakt, že se mě teď víc reportérů ptá na víc věcí a taky jsem dostal hromadu dopisů z celého světa, ale jediné v čem tu změnu opravdu pociťuji je, že jsem zván k účasti na zajímavých projektech jako třeba Borgia nebo Hildago, to se dřív stávalo vzácně. Krom toho mám mnohem méně volného času, musím pracovat před, během i po natáčení, ale to je prostě nevyhnutelné. Ale nemůžu říct, že by to nějak výrazně ovlivnilo můj osobní život, mám sice méně času na to zajít si třeba do kina, ale to je jen o tom, jak si to všechno uspořádáte, člověk si vždycky najde cestu tam kam chce…Každopádně jsem šťastný, že jsem se Pána prstenů mohl účastnit, byla to skvělá zkušenost.
Otázka: Říkal jsi, že si dostal spoustu dopisů a mailů, byl některý z nich divný, nebo máš nějaké zvláštní zkušenosti co se fanoušků týče?
Odpověď: Hmm. Už jen psát někomu koho neznáte, nebo si myslíte, že ho znáte jen proto, že jste ho viděli hrát ve filmu je samo o sobě zvláštní. Ale lidé v naprosté většině píšou pozitivní věci, znáte to, ti lidé, kteří vás nemají rádi vám těžko budou psát. Pokud já, nebo kdokoli jiný z LOTR teamu pro někoho něco znamenám, poskytuji nějakou inspiraci, důvod k zamyšlení, pak je to určitě zajímavé a fajn.
Co mi vadí je to, že nemám čas všem odepisovat, to je důvod, proč jsem před pár měsíci prohlásil, že nebudu odepisovat nikomu. Předtím jsem četl a odepisoval na všechny maily, ale pak přišla ta chvíle, kdy jsem si uvědomil, že tím trávím třeba tři hodiny denně a to mi ubíralo čas k lepším věcem - být dobrým otcem, spát, víc kreslit, fotit, věnovat se Percevalu, a vůbec všemu co mě zajímá. Pak bych už všem těm fanouškům neměl co nabídnout, nemohl bych být spokojený člověk a umělec, už by mi neměli proč psát. Tak jsem s tím přestal a nechci to dělat jako jiní herci, za něž odpovídají úplně jiní lidé, aby si četli dopisy pro mě, aby se podepisovali pod své odpovědi mým jménem - jako stroj… Chápu, že to někteří umělci dělají, ale já ne. Říkám tohle z respektu k lidem, co mi píší. Něco jiného je, když jdu na autogramiádu do nějakého knihkupectví, nebo na zahájení výstavy, tam klidně podepíšu všechno. Anebo když mě někdo osloví na ulici, vyjdu vstříc. Ale na dopisy prostě nemám čas, ani ve dne ani v noci.